středa 29. února 2012

Zlověstný stín chovu tzv. hospodářských zvířat

Již v roce 2006 vydala FAO zprávu upozorňující na znepokojující dopad tzv. hospodářských zvířat na životní prostředí. Zpráva nese název „Zlověstný stín hospodářských zvířat“. Není úplně na místě říkat, že problémem jsou zvířata, protože ona jsou obětí našeho zneužívání. Tudíž se bude mluvit o dopadu chovu tzv. hospodářských zvířat na životní prostředí.

Hned na začátek by bylo dobré upozornit na fakt, že statistická databáze FAO říká, že každý rok je pro lidskou konzumaci zabito více než 60 miliard zvířat. Číslo se týká pouze tzv. hospodářských, ryby, ani jiná mořská zvířata zde započítána nejsou. Drůbež, prasata, malí přežvýkavci jako ovce a kozy jsou nejvíce koncentrováni v Evropě. Skot je nejvíce koncentrován v Indii, Číně a poté Evropě. 

Chov tzv. hospodářských zvířat je zdaleka nejrozsáhlejším antropogenním (vznikajícím činností člověka) uživatelem půdy a je jedním z největších znečišťovatelů půdy. Celková výměra pastvin odpovídá 26 procentům zemského povrchu planety, vyjma ledovců. Celková plocha využívaná na produkci krmiv obnáší 33 procent celkové orné půdy. Celkově chov představuje 70 procent veškeré zemědělské půdy a 30 procent (3,8 miliardy hektarů) půdního povrchu planety.

Rozmach chovu tzv. hospodářských zvířat je klíčovým faktorem odlesňování, zejména v Latinské Americe, kde se nachází největší oblast odlesněné plochy. 70 procent dříve zalesněné půdy v Amazonii je nyní využíváno pro pastviny a pěstování krmných plodin pokrývá velkou část zbylé plochy. Krmné plodiny, zejména sója se z Latinské Ameriky exportují především do Evropy a Číny.

V obilí, je dominantním světovým exportérem Amerika. Export směřuje především do Evropy a Asie.

Rozšiřování obdělávané plochy vede k poškození ekosystémů a ztrátě biodiverzity a ztráta původního porostu vede ke zvyšování emisí CO2, změnám v koloběhu vody a absorpční schopnosti půd.

Pesticidy ve výrobě krmiv, které jsou používány pro zvýšení výnosů, mnohdy dlouho zůstávají v půdě a nejsou biologicky odbouratelné. Průvodním jevem jsou bio koncentrace – v průběhu života se pesticidy v těle jedince koncentrují a bio magnifikace – koncentrace se násobí v rámci potravního řetězce – predátoři – lidé.

Problematické je také monokulturní zaměření polí, které vede k eliminaci všech ostatních druhů a „plevelů“. To způsobuje problém pro bezobratlé a půdní mikroorganismy. Účinek monokultur na mikroorganismy není na první pohled patrný, avšak studie prokázaly, že snížení počtu organismů může radikálně zkomplikovat proces rozkladu organických látek. Monokulturní plodiny jsou také zranitelnější, méně odolné vůči hmyzu. Logickou reakcí je aplikace pesticidů, které tak pronikají do okolí. Hmyz se stává rezistentním.

Zvířata půdu udusávají, čímž znemožňují vstřebávání vody a tím dochází k erozi. Částice půdy uvolněné kopyty zvířat v suchém období jsou pak splavovány do vodních toků, kde tvoří sedimenty. Především udusávání půdy skotem má také svůj podíl na rozšiřování pouští. Zvířata rovněž vypásají vegetaci, která působí jako ochranný film půdy, nejaktivnější jsou v tomto kozy.

Jak chovy, tak i zpracovatelské podniky se obvykle nacházejí v blízkosti velkých aglomerací. Narušení prostředí je způsobeno vysokou koncentrací zvířecích exkrementů (hnůj či kejda), s následkem znečištění vod. Zvířecí exkrementy představují vážnou hrozbu pro životní prostředí, zejména pokud jsou koncentrované. Jednu skupinu tvoří živiny podávané zvířatům – zejména dusík (N) a fosfor (P), kterým patří v exkrementech zvířat významný podíl. Množství fosforu v exkrementech 1 krávy odpovídá přibližně množství v exkrementech 20 lidí. Vysoký podíl těchto živin způsobuje živelný růst vodních řas – eutrofizaci.

Biologická kontaminace zvířecími exkrementy představuje zdravotní rizika. Ve zvířecích exkrementech se nachází řada mikroorganismů, které jsou pro člověka nebezpečné. Voda představuje pro šíření těchto patogenů ideální prostředí. Nejvýznamnějšími jsou Campylobacter, Esterichia Coli, Salmonella, Clostridium botulinum, viry, parazité atd. S exkrementy zvířat se do půdy dostávají i antibiotika či hormony. Nejen v EU je každoročně aplikováno hospodářským zvířatům mnoho tisíc tun antibiotik. Zvířata však až 90 procent těchto preparátů vyloučí z organismu v nezměněném stavu; prostřednictvím hnoje nebo kejdy se tak na pole dostávají vysocereaktivní účinné látky.

Zvířatům je do krmiva přidávána i celá řada stopových prvků – měď, zinek, selen atd. Zlepšuje se tím jejich zdravotní stav i váhový přírůstek. Těžké kovy se do zvířat dále dostávají i z vody a z korodujících konstrukcí ve stájích. Vysoké koncentrace těžkých kovů se poté vyskytují v exkrementech zvířat.

Přestože svět čelí rostoucím problémům s nedostatkem a tenčícími se zdroji sladkovodní vody a 64 procent lidské populace podle předpokladů bude žít do roku 2025 v oblastech s nedostatkem vody je jasné, že chovem zvířat se ohromné množství pitné vody vyplýtvá a znečistí. Vodní zdroje jsou po planetě rozmístěny nerovnoměrně, mnoho zemí se potýká s nedostatkem – nedostatečný přístup k vodě se týká asi 1 miliardy lidí.

Nejvíce vody se každoročně spotřebuje v zemědělství. V roce 2000 to bylo asi 70 procent, rozloha zavlažovaných ploch se navíc neustále zvětšuje. V některých oblastech Země je v zemědělství spotřeba vody ještě výraznější.

Chov tzv. hospodářských zvířat je klíčovým odvětvím s narůstajícím použití vody. Představuje 8 procent globálně lidmi spotřebované vody a jeho hlavní část tvoří zavlažování krmných plodin. Hromadný chov vyžaduje vodu i pro chlazení a čištění. Za jistých okolností může být toto množství vody až sedminásobně vyšší než je spotřeba vody k pití. Při zpracování zemědělských produktů je spotřeba vody také značná – jatka, mlékárny, kožedělný průmysl.

Chov tzv. hospodářských zvířat pravděpodobně nejvíce znečišťuje vodu. Jak již bylo řečeno přípívá tak k eutrofizaci, tím „mrtvým“ zónám v pobřežních oblastech, rozkladu korálových útesů, ale také zdravotním potížím lidí, rezistenci antibiotik a mnoha dalším problémům. Nejvýznamnější zdroje znečištění pocházejí ze zvířecích exkrementů, antibiotik a hormonů, chemických látek z koželužství, hnojiv a pesticidů používaných pro krmné plodiny a kalů z erodovaných pastvin. Celosvětové hodnoty nejsou k dispozici, ale v USA, kde mají čtvrtou největší půdní plochu na světě, se odhaduje, že chov tzv. hospodářských zvířat zodpovědný za 55 procent erozí a kalů, 37 procent použitých pesticidů, 50 procent použitých antibiotik a třetinu dusíku a fosforu ve sladkovodních zdrojích.

Změna klimatu je nejzávažnějším problémem, vezmeme-li v úvahu vzrůstající teploty, zvyšující se hladiny moří, tání ledů a ledovců, posuny oceánských proudů a počasí. Jedním z hlavním činitelů je chov tzv. hospodářských zvířat. Podle „Zlověstného stínu hospodářských zvířat“ je chov zvířat zodpovědný za 18 procent emisí skleníkových plynů měřených jako ekvivalent CO2. Tento podíl je vyšší než způsobuje veškerá automobilová doprava. Nedávné analýzy Roberta Goodlanda a Jeffa Anhanga zveřejněné v publikaci „Hospodářská zvířata a změny klimatu“ ukazují, že se s chovem zvířat a jeho vedlejšími produkty ve skutečnosti vytvoří minimálně 32,6 miliard tun CO2 za rok, což by mělo být 51 procent roční celosvětové produkce skleníkových plynů.

„Zlověstného stínu hospodářských zvířat“ dále poukazuje, že chov zvířat je zodpovědný za mnohem větší podíl některých plynů s dramatickým vlivem na změny klimatu. Tento sektor vypouští 37 procent antropogenního metanu (s 23x větším potenciálem vlivu na GWP (globální oteplování) z CO2), z toho většina metanu pochází ze střevní fermentace přežvýkavců. Tento sektor dále vypouští 65 procent antropogenního rajského plynu (296x GWP z CO2), většinou z hnojiva, a je zodpovědný za téměř dvě třetiny (64 procent) antropogenních emisí čpavku.

Chov zvířat je významným odběratelem mořských ryb, především kvůli zkrmování rybí moučky. Rybí moučka začala být pro krmení zvířat používána v padesátých letech v USA. Dnes představuje asi 20 procent světové spotřeby mořských ryb. Podílí se tak značnou měrou na současném zneklidňujícím stavu popupalící mořských ryb, kdy je značné procento mořských ryb loveno nad své regenerační schopnosti. FAO v roce 2009 upozornila, že lidé svým bezpáteřním rybařením již úplně zdecimovali či vážně ohrožují 80 procent mořských ryb téměř ve všech částech světa. Podle studie časopisu Science je dokonce pravděpodobné, že populace průmyslově lovených ryb a mořských plodů by mohly z oceánů zmizet v roce 2048.

V současnosti je biodiverzita ohrožena – mnohé druhy jsou na pokraji vyhynutí. Z tzv. 24 služeb ekosystémů, které jsou člověku prospěšné, je v současné době 15 ohroženo. Chov zvířat zde sehrává velmi negativní roli, poněvadž se podílí na degradaci přírody. Chov zvířat soupeří s přirozenou faunou. Tento souboj má své počátky již hluboko v minulosti. Soupeření je možné rozdělit do dvou skupin – přímé soupeření v krajině a soupeření o vodní a potravinové zdroje. Historicky nejzávažnějším konfliktem byl souboj pastevců se šelmami. V řadě regionů světa toto vedlo ke kampaním za vyhubení konkrétních predátorů. V Evropě byl např. prakticky vyhuben medvěd. Tyto konflikty dodnes probíhají. V jistých částech Země v celkem významném měřítku. Z hlediska ochrany přírody není ani genetická rozmanitost tzv. hospodářských zvířat vždy přínosná.

Mnohá tzv. hospodářská zvířata splňují definici invazního druhu, např. většina těchto zvířat byla do Ameriky dovezena evropskými osadníky. Velmi negativní dopad byl pozorován např. na malých ostrovech, kde kozy a prasata brzy zničili vegetaci. Zvířata a i produkty z nich (např. vlna) dále rozšiřují semena rostlin, cizopasníky a případně i nemoci. Nechvalně známým příkladem je ptačí chřipka. Nakažlivých nemocí zavlečených do domorodé populace zvířaty je z historie známo velké množství.

Původní ekosystémy rozsáhlých oblastí Ameriky i Austrálie se v důsledku činnosti člověka změnily k nepoznání. Často v průběhu několika málo desítek let. Chov zvířat je jistě jen součástí změn, ovšem významnou součástí. V obou oblastech bylo pro místní rostlinné druhy určitým handicapem, že nebyly připraveny na v pád velkých přežvýkavců. V konkurenci nově se objevených trav z Evropy, které se na přítomnost tzv. dobytka nedokázaly již dříve adaptovat, neobstály. Pastviny pro tzv. dobytek byly a jsou často navíc získávány tzv. žďářením. Oheň zlikviduje původní druhy a invaze nových plevelných druhů je tím usnadněna. Některým druhům rostlin se na pastvinách dobře daří, poněvadž jsou pro dobytek nekonzumovatelné, především bodláky, rostliny hořké, apod. V některých případech představují vážný problém, protože zabírají půdu, jež by mohla být využita jinak, nebo ubírají vodu jiným rostlinám.

Světový fond na ochranu přírody (WWF) a Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) shromáždily řadu údajů, které sice nezahrnují úplně všechny dopady chovu tzv. hospodářských zvířat na biodiversitu, ale ukazují, že jejich role je významná. WWF uvádí, že z 825 evidovaných ekosystémů představuje chov zvířat v 306 případech jednu z evidovaných hrozeb. IUCN zase došla k závěru, že 10 procent druhů ohrožených zánikem je nějakým způsobem ohroženo chovem zvířat.

Shrnutím, chov. tzv. hospodářských zvířat je jedním z nejzávažnějších ekologických problémů součastnosti.

Zdroj: „Zlověstní stín hospodářských zvířat“ http://www.fao.org/docrep/010/a0701e/a0701e00.HTM

„Hospodářská zvířata a změny klimatu“ http://www.worldwatch.org/files/pdf/Livestock%20and%20Climate%20Change.pdf

„S hnojem se na pole dostávají antibiotika“ http://www.agris.cz/clanek/159141 nebo http://www.animal-health-online.de/gross/2008/05/29/tier-antibiotika-mit-der-gulle-auf-die-felder-wissenschaftler-untersuchen-auswirkungen/10127/

„Ryby pro potravu, obživu a obchod“  http://www.fao.org/docrep/014/am859e/am859e07.pdf

Odkazy zobrazeny dne 28.2. 2012


Počet zvířat zabitých v masném, mléčném a vaječném průmyslu od doby, kdy jste otevřeli tuto stránku. Není zde uvedeno miliardy ryb a jiných vodních zvířat ročně zabitých. Počítadlo je založeno na statistice Organizace pro potraviny a zemědělství při OSN Global Livestock Production and Health Atlas. Získej počítadlo »