pátek 20. listopadu 2015

Novější údaje

„Mléčná produkce, resp. ekonomický zisk s ní související, je hlavním důvodem chovu dojných plemen skotu.“ - https://www.crvcz.cz/service/produkce/

V článku o chovu tzv. dojnic v České Republice (http://antispeciesista.blogspot.cz/2012/04/za-zdmi-mlekarenskeho-prumyslu.html) a s tím spojeného byly upraveny některé údaje za novější. Článku ani po třech letech, kdy byl napsán, nic neubírá na aktuálnosti.

čtvrtek 19. listopadu 2015

Vědecký argument proti pokusům na zvířatech

Překlad článku „The scientific case against animal experiments“ od německých Lékařů proti pokusům na zvířatech. Článek je velmi dobrým nastíněním toho, že pro odmítnutí pokusů na zvířatech nejsou jen etické důvody, ale také vědecké důvody a bezpečí našeho lidského zdraví.

Vědecký argument proti pokusům na zvířatech


Mnoho lidí, kteří oponují vivisekci, tak dělají z morálních důvodů, když poukazují na její krutost. Ale argumentace proti pokusům na zvířatech je posílena vědeckými argumenty. Je to tak proto, že lidé a zvířata jsou odlišní v tom, jak jejich těla fungují a v jejich reakci na medikamenty a nemoci.

Pokud by pokusy na zvířatech byly dobrou vědou, lidé by chodili k veterináři spíše než k lékaři, pokud by se cítili nemocní! Ve skutečnosti je vivisekce nevědecký přístup lékařství kvůli konstantnímu riziku chybných výsledků.

Klinická pozorování

Lékaři již dlouhou dobu vědí, že lidské nemoci mohou být velmi odlišných forem, když se uměle vyvolávají zvířatům. Při průzkumu cholery v 80. letech 19. století německý výzkumník Robert Koch opakovaně selhával při vyvolání nemoci zvířatům. (1) Byl nucen se spoléhat na klinická pozorování skutečných případů lidské cholery a ve výsledku se mu podařilo izolovat zodpovědné bakterie a zjistit, jak se přenášely.

Jiným famózním argumentem je žlutá zimnice. V roce 1990 vědci provedli pokus na sobě, protože nebylo známé žádné zvíře náchylné k této nemoci. Byli tak schopni dokázat, že žlutá zimnice je přenášena komáry a navrhnout preventivní opatření. (2)

Zápal plic je jinou nemocí, při níž původci nejsou obecně škodliví laboratorním zvířatům. (3) Vědci byli také neschopni vyvolat AIDS zvířatům. U blízkých druhů jako je šimpanz se nerozvinula nemoc, když byli HIV naočkováni. (4)

Uměle vyvolané nemoci

Dokonce v případech, kdy symptomy indukované u zvířat odpovídají těm zjištěným u lidských pacientů, mohou zde být stále základní rozdíly ve fyziologii a chemii těla, která narušuje experimentální zjištění.

Příkladem je výzkum v oblasti mrtvice, kde je tento stav vyvoláván zvířatům blokováním krevních cév v mozku. Ačkoliv u zvířat existuje podoba této nemoci, pokusy na zvířatech jsou zavádějící. Z 25 nalezených léčiv užitečných při léčení zvířat s uměle vyvolanou mrtvicí v posledních deseti letech, se žádné neosvědčilo být účinné v klinické praxi. (5) V lednovém čísle ročníku 1990 lékařského magazínu Stroke vědci z Mayo Clinic ve Spojených státech dospěli k závěru, že „podstatné odpovědi na mnoho našich otázek při léčbě mrtvice neleží v pokračující snaze dokonalého modelu lidského stavu u zvířat, ale spíše ve vývoji technik umožnující studovat... živé lidi.“

Další nemocí, kde uměle vyvolaný stav u zvířat má podobnosti s lidskou potíží je rakovina. Ale je dlouhodobě známé, že zvířecí tumory jsou biologicky odlišné lidským rakovinám. Opravdu v nedávném úvodu magazínu výzkumu rakoviny Clinical Oncology bylo prohlášeno, že je složité najít jedinou, společnou lidskou rakovinu, kdy management a očekávání vyléčení bylo výrazně ovlivněno laboratorním výzkumem. (6) Redakce dospěla ke stejnému závěru jako vědci rakoviny na Mayo Clinic – že je to studování lidských pacientů a nikoliv pokusy na zvířatech, které v konečném důsledku budou přinášet relevantní výsledky.

Druhové odlišnosti

Existuje nespočetně příkladů v lékařských záznamech, kde léky a jiné chemikálie působily rozdílně na lidi a zvířata: (7)

   - kortizon způsobuje vrozené vady u myší, ale ne u lidí, zatímco tahlidomid funguje opačně;
   - morfin uklidňuje lidi, ale vzrušuje kočky, kozy a koně;
   - penicilin je vysoce jedovatý pro morčata a křečky
   - inzulín způsobuje vrozené vady u zvířat, ale ne u lidí
   - antibiotikum chloramfenikol vytváří krevní chorobou aplastické anémie u některých lidských pacientů, ale zachraňuje zvířata;
   - u psů myorelaxační lék tubokurarin způsobuje vážný pokles krevního tlaku, ale je poměrně bezpečný pro lidi; (8)
   - a dávky aspirinu používané při léčení lidí jsou jedovaté pro kočky.

Pokusy někdy předkládají, že druhové odlišnosti jsou vzácné. Ale ve skutečnosti se vyskytují četně. Průzkumy ukazují, že mnoho vedlejších účinků se vyskytuje u lidí, když jimi užívaný lék nemůže být správně určen pokusy na zvířatech. (7) Žádný z těchto problémů nemůže být překonán používáním více zvířecích druhů.

Toto ilustrují léky aspirin a kyselina fenkloziková. (7) Aspirin způsobuje vrozené vady potkanům, myším, kočkám, psům, morčatům a opicím, ale je bezpečný pro těhotné ženy. Lék na artritidu kyselina fenkloziková způsobuje jaterní toxicitu u lidí, ale ne u potkanů, myší, psů, opic, králíků, morčat, fretek, koček, prasat a koňů.

Falešný pocit bezpečí

Kvůli takovým odlišnostem mohou být testy na zvířatech buď bezcenné nebo pozitivně nebezpečné, protože poskytují falešný pocit bezpečí. Ve skutečnosti pokusy na zvířatech selhaly ve varování lékařů o mnohých nebezpečích při používání léčiv. Nedávným příkladem jsou léky na srdce enkainid a flekainid. Byly na trhu ve Spojených státech kolem roku 1987 po obvyklých testech na zvířatech, ale nyní se odhaduje, že jsou příčinou na 3000 lidských úmrtí. (9)

Další příklady vedlejších účinků léčiv, které nebyly předpokládány pokusy na zvířatech zahrnují: (7)

   - návykové vlastnosti benzodiazepinů trankvilizérů;
   - zvýšené riziko krevních sraženin způsobených orálními antikoncepčními prostředky;
   - smrtící průjem spojený s antibiotiky jako je clindamycin;
   - a poškození jater spojené se širokou škálu léčiv, včetně léku proti plísním Nizoral, anestetika Halotan, léku na artritidu Ibufenak a antidepresiva Zelmid.

Nepředvídatelná nebezpečí

Někdy nepředvídatelná nebezpečí vedou ke stažení léčiv od nás. Selacryn, Oraflex, Merital, Zomax a Suprol jsou příklady léčiv stažených z bezpečnostních důvodů z amerického trhu od roku 1989. (10)

Daleko častější je, že užívání léčiv je omezeno nebo je zasláno zvláštní varování lékařům. Například U.S. General Accounting Office (federální kontrolní úřad) shledal, že 51,5% léčiv na trhu mezi roky 1976 a 1985 mělo být označeno kvůli „vážným“ neočekávaným vedlejším účinkům. Jednalo se o selhání srdce, jater a ledvin, závažná krevní onemocnění, poškození plodu, zástavy dýchání, křeče a slepotu. (10)

Spoléhat se na pokusy na zvířatech je nebezpečné

Spoléhání se na pokusy na zvířatech může být škodlivé v jiných oblastech lékařského výzkumu. Pokud vědci ignorují lidské klinické poznatky ve prospěch pokusů na zvířatech, důsledky mohou být katastrofální.

Důležitým příkladem jsou škodlivé následky kouření. Objevu, že kouření je příčinou rakoviny plic, bylo dosaženo studiemi lidských populací a potenciálně představuje jeden z nejdůležitějších příspěvků do zdravotní politiky v nedávné době. Přesto neúspěšné pokusy vyvolat rakovinu plic u laboratorních zvířat – nucením jich dýchat tabákový kouř – zpochybňuje lidské studie a na roky zbrzďuje zdravotní varování, stojí tisíce životů. (11)

Poznatek, že nadměrná konzumace alkoholu vede k cirhóze jater bylo zpochybněno selháním vyvolat stejné důsledky téměř u všech laboratorních zvířat. (12) Jen u paviánů byla cirhóza vyvolána, ačkoliv ne všechny pokusy toto potvrdily. Velké množství alkoholu může být také příčinou rakoviny, ale opět tento dobře míněný klinický fakt byl zpochybněn, neboť se ukázalo nemožné vyvolat rakovinu u laboratorních zvířat. Někteří vědci tvrdí, že alkohol by neměl být klasifikován jako karcinogen, protože chybí experimentální důkazy. (13)

Jiným příkladem, kde protikladné pokusy na zvířatech zbrzdily přijetí klinických objevů je azbestem vyvolaná rakovina plic. (14) První záznam vztahu mezi azbestem a rakovinou plic byl učiněn v Anglii a Německu v době 30. let 20. století po pečlivém zkoumání lidí, kteří zemřeli kvůli azbestu. Následně v roce 1943 německé úřady deklarovaly, že azbestem vyvolaná rakovina je nemoc z povolání.

Ale v některých zemích, zejména Amerika, karcinogenní účinky azbestu byly zpochybňovány po mnoho let, protože se ukázalo nemožné vyvolat tuto nemoc u zvířat. Diskuze pokračovaly do 60. let 20. století navzdory rostoucí evidence pozorovaných dělníků pracujících s azbestem. V roce 1967 se experimentátorům konečně podařilo vyvolat rakovinu u zvířat vdechováním azbestu. Stalo se tak 30 let po první evidenci rakoviny plic u lidí, a více než dvou desetiletích po Německem uznaným vztahem mezi azbestem a rakovinou plic.

V listopadu 1983 si získal pozornost narůstající počet případů dětí s leukémií v okolí jaderného zpracování a jaderných elektráren v Sellafield v Británii. Přesto, že tento výskyt leukémie byl desetkrát vyšší než celostátní průměr, oficiální vyšetřovací výbor rozhodl, že toto nukleární zařízení nebylo příčinou. Jejich stanovisko bylo založeno na informacích vycházejících z pokusů na zvířatech. Upřednostňováním přímého lidského pozorování před daty od zvířat bylo riziko radiace minimalizováno. (15)

Výzkum založený na lidech

Tyto příklady ilustrují nebezpečí vyplývající z pokusů na zvířatech. Protože je nemožné říct, který zvířecí druh, pokud nějaký, bude správně předpokládat lidské reakce, je zde stálé riziko chybných předpokladů. Daleko více by mohlo být dosaženo, a bez poškozování zvířat, soustředěním se na metody, které mají bezprostřední důležitost pro lidi. Jsou to metody zahrnující studie lidské populace (vědecky známé jako epidemiologie), klinické výzkumy lidí, kteří jsou nemocní nebo umírají, pozorování lidských dobrovolníků a pokusy s lidskými tkáněmi ve zkumavce. Tyto tkáně mohou být získány z chirurgie, biopsie a posmrtných vzorků.

Jen dva příklady ilustrují rozhodující důležitost lidských studií. Za prvé sociální reformisté 19. století používali epidemiologických studií k objevení příčin infekčních nemocí a přinesení zdravotnické reformy (16): výsledná zlepšení veřejného zdraví byla především zodpovědná za zlepšení délky života v mnoha zemích v minulém století. Za druhé, lidské klinické a epidemiologické studie ukázaly hlavní příčiny rakoviny, srdečních onemocnění a mrtvice, čímž ukázaly, jak může být dnešním hlavním zabijáckým nemocem předcházeno. (16)

Ovšem navzdory svému obrovskému významu pro lékařství je výzkum založený na lidech podceňován a nedostatečně financován. Například americký Národní institut zdraví, který financuje lékařský výzkum jménem vlády, utrácí dvakrát více za pokusy na zvířatech než za studie s lidmi. (17)

Klesá také zájem o pitvy, proceduru, která se v minulosti ukázala jako zásadní pro správné pochopení nemocí. Situace se stala natolik závažná, že Robert Anderson, předseda patologie na University of New Mexico School of Medicine, prohlásil, (18) že „víme více o příčinách smrti staré myši, než víme o příčinách smrti starých lidí.“

Studie testů ve zkumavkách s lidskými tkáněmi jsou také široce opomíjeny Zejména je to případ farmakologie, (19) výzkumu léčiv. Farmakologové přesně stanovují, jak léčiva a přirozeně vyskytující se látky v těle projevují své účinky na tkáně. Taková informace je drahocenná v poskytování logických základů pro vývoj nových léčiv. Nicméně farmakologové se spoléhají zejména na tkáně ze zvířat navzdory četným rozporným výsledkům.

Například acetylcholin, chemicky produkovaný nervovými zakončeními, roztahuje koronární tepny u psů, ale má opačné účinky u lidských koronárních arteriálních tkání. (20) Jiným příkladem je noradrenalin, který zužuje lidské mozkové cévy, ale nemá žádný vliv na stejné cévy u krav. (21) Dalším příkladem jsou přirozeně se vyskytující látky nazývané leukotrieny: rozšiřují cévy v kůži lidí, ale mají opačný účinek na stejné tkáně u morčat. (22)

Proč je výzkum na lidech natolik opomíjen? Jeden z důvodů může být to, že lidské klinické studie vyžadují více dovedností, času a trpělivosti, aby nedošlo k poškození zúčastněných, protože vědci vnímají zvířata jako na jedno použití. Lidské studie jsou opomíjeny, neboť mnoho vědců vnímá pokusy na zvířatech jako vhodnější. Děje se na základě skutečnosti, že některých úsilí je zapotřebí k vytvoření pracovních kontaktů s nemocničním personálem, aby se získaly dostatečné zásoby lidských tkání.

Ale obětování přesnosti pro větší pohodlí pokusů na zvířatech výzkumníci dělají lékařství medvědí službu. Mladí doktoři a vědci by si měli být více vědomi nebezpečí vivisekce a většího významu lidských studií.

Závěr

V důsledku středověká představa, že život může být zachráněn obětování zvířat musí být odmítnuta. Potřebujeme novou generaci vědců, kteří již nebudou vnímat zvířata jako jednorázový nástroj vědy. Jinými slovy, fyziologické a biochemické odlišnosti mezi lidmi a zvířaty naléhavě zdůrazňují potřebu výzkumu zaměřeného na lidi. Je v zájmu lidí a zvířat, aby vivisekce byla zastavena, čímž by se energie a nástroje vědeckého výzkumu zaměřovaly na lepší a bezpečnější způsoby.

Reference:

1. R. Koch, British Medical Journal, 1884, Sept. 6, 454.
2. L.K. Altmann, Who goes first? The story of self-experimentation (New York, Random House 1987).
3. J.B. Robbins, Journal of Infection, 1979, vol. 1, Suppl.2, 61-72.
4. P. Newmark, Nature, 1989, Oct. 19, 566-567.
5. D.O. Weibers et al., Stroke, 1990, vol. 21, 1-3.
6. D.F.N. Harrison, Clinical Oncology, 1980, vol.6, 1-2
7. R. Sharpe, The cruel deception: the use of animals in medical research (Thorsons, 1988) and quotations there.
8. The UFAW Handbook on the Care and Management of Laboratory Animals, Ed. UFAW (Churchill Livingstone, 1976).
9. Washington Times, 1989, July 26.
10. FDA Drug Review: Postapproval Risks 1976-1985 (U.S. General Accounting Office, April 1990).
11. Medical Research Modernisation Committee: a critical look at animal research (New York, 1990).
12. O. Ray: Drugs, Society and Human Behaviour (C.V. Mosby Company, 1978); C.C. Ainley et al., Journal of Hepatology, 1988, vol.7, 85-92.
13. L. Tomatis et al., Japanese Journal of Cancer researcg, 1989, vol. 80, 795-807.
14. P.E. Enterline, in: Epidemiology and Health Risk Assessment, Ed. L. Gordis (Oxford University Press, 1988).
15. E. Millstone, in: Animal Experimentation: The Consensus Changes, Ed. G. Langley (Macmillian, 1989).
16. W.W. Holland and A.H. Wainwright, Epidemiologic Reviews, 1979, vol.1, 211-232.
17. Alternatives to animal use in research, testing and education, Congress of the U.S. Office of Technology Assessment, 1986.
18. The Scientists, 1989, oct.30, 14.
19. E. Mullner-Schweinitzer, Trends in Pharmacological science, 1988, vol.9, 221-223.
20. S. Kalsner, Journal of Physiology, 1985, vol. 358, 509-526.
21. K. Schnor and R. Verheggen, Trends in pharmacological science, 1988, vol.9, 71-74.
22. P.J. Piper et al., Annals of the New York Academy of Sciences, 1988, vol.524, 133-141.

čtvrtek 5. listopadu 2015

Bio chovy? Ne děkuji!

Bio maso, bio vejce a jiné je často mnohými chápáno jako etické a environementálně šetřící nebo udržitelné, ale co se skrývá za těmito slovy. Dokonce i v zemích, které se pyšní svou vyspělostí, můžeme vidět, že bio není bio - život.

Animal Equality provedla mnoho rešerší na farmách, které prodávají své produkty jako bio nebo údajně mají vysoké standardy dobrých životních podmínek pro zvířata. Ve všech případech nalezla zvířata psychologicky a fyzicky trpící, závažná zranění a alarmující deficit v hygieně. Zde jsou některá z důležitých shledání.

Chovy z bio vejci v Německu: 


Rešeršisté Animal Equality navštívili dvě bio farmy v Severním Německu v březnu 2015. Na obou farmách bylo nalezeno držených 30 000 nosnic.

Jedna z farem dodává vejce „Deutsche Frühstücksei GmbH“, což je největší německý producent vajec a také jeden z největších evropských producentů vajec. „Deutsche Frühstücksei GmbH“ zásobuje veškeré hlavní obchodní řetězce a supermarkety.

Shledání:

- přes deset tisíc zvířat žije ve stodole ve špíně, prachu a výkalech
- mrtvá zvířata leží mezi ostatníma, která jsou živá
- většina slepic má pár peří kvůli stresu, který vyvolává vyškubování si peří
- nedostatek hygieny vede k rutinnímu zánětům a jiným zraněním

Pravda certifikovaného masa Quality Assured ve Velké Británii: 


V roce 2012 Animal Equality provedla průkopnickou dvouměsíční utajenou rešerši na „Quality Assured“ (Red Tractor) farmě v Norfolku – Harling Farm patřící A. J. Edwards & synovi.

Shledání:

- zběsilé kňučení selat, která měla končetiny které byly rozdrcené jejich matkami
- rutinní ořezávání zubů selatům mezi 24 a 48 hodinami po narození. Broušení zubů způsobuje selatům bolest a nechává selata volná potenciální infekci.
- neustálé bytí, které vedlo k tomu, že prasata měla obličejové a jiné odřeniny
- prasata, která byla ponechána smrti nebo umírala v kotcích a uvnitř výkrmen
- mrtvá prasata, která byla uložena v ilegálních mělkých a nekrytých jámách, aby farma ušetřila peníze

Co bylo objeveno na farmách s prasaty s označením transparentnosti v Německu:


Dobře známý německý supermarketový řetězec Edeka inzeruje svůj vlastní označovací program masa „Gutfleisch“ se slovy jako transparentní, lokálního původu, stejně tak jako vysoké kvality a hygienické úrovně, což údajně zajišťuje zdraví zvířat. „Gutfleisch“ vyhrál mnoho ocenění a dle vlastních prohlášení překračuje standardy stanovené průmyslem. V rešerši provedené v roce 2014 náš tým shledal závažné nedostatky v hygieně, alarmující podmínky a utrpení zvířat.

Shledání:

- umírající, značně trpící zvířata bez veterinární léčby
- zvířata s extrémními dýchacími potížemi, těžký kašel (příliš mnoho zvířat nacpaných v uzavřených prostorech s nedostatečným větráním často vedou ke smrtelným nemocem)
- neléčená a extrémní pupečníková kýla se střevy vyčnívajícími skrze rány
- týdenní zvířata, která již nemůžou stát nebo vzpřímeně sedět a nemohoucí při pokusu se zvednout
- zranění kvůli podmínkám, ve kterých jsou zvířata držena, včetně abscesů, zranění paznehtů, krvavých ran, neléčených hematomů, atd.
- kanibalismus: ukousané ocasy a uši s krvácejícími ranami
- extrémně hygienické defekty, žádná čistá pitná voda, často bez čistého prostoru pro ležící zvířata

Bio farmy s prasaty ve Španělsku:

Shlédněte tohle video, které ukazuje bio farmy s prasaty ve Španělsku:

Pro zobrazení videa klikni na fotku.




pátek 24. července 2015

Brožura: Můžete to pomoci zastavit

Téměř po pěti letech, kdy jsem dostal kopii povedené brožury pravděpodobně už neexistujícího kolektivu L.O.V.E. (Living Opposed to Violence and Exploitation), jsem tuto brožuru přeložil do české verze.

Brožura je z velké části s původním textem, ale pravdou je, že jsem do české verze text trochu upravil místy, a konec brožury jsem upravil téměř celý.

V brožuře jsou mimo jiných použité fotky projektů For Free Life a Pravda za zdí.

Českou verzi brožury můžete stáhnout zde http://antispeciesistablog.files.wordpress.com/2015/07/muzetepomoci-tozastavit.pdf.

Níže je na odkazech ofocený text původní brožury v angličtině.

You Can Help Stop This 1
You Can Help Stop This 2
You Can Help Stop This 3
You Can Help Stop This 4

úterý 21. července 2015

Etika a věda

Pokusy na zvířatech nemůžou být obhajitelné jen proto, že jsou „potřebné pro pokrok vědy“ nebo i proto, že jsou schváleny regulační, etickou komisí. Člověk se musí ptát, včetně metodiky, jaký druh vědy chceme a můžeme akceptovat.

Pro staré Řeky bylo zabíjení otroků nemorální, dokonce trestáno smrtí. Pro ně byli otroci majetek, ale nemohli být promrhaní, protože udržování společnosti záviselo na nich. Bylo by plýtvání nechat je jen tak trpět. Pokud výhody otrockého systému, ve kterém byli, neobhajují otroctví, pak totéž platí pro používání zvířat pro pokusy.

Fakt, že vědci bývají seriózní a vzdělaní lidé, také nic neobhajuje. Vlastníci otroků můžou být také velmi vzdělaní lidé, mají „skvělé etické školení“. Skutečností je, že tím, že argumentujeme, že by neměla být zvířata používána při pokusech, pokládáme základní otázku naší společnosti. Tyto hodnoty také určují, co bude přijatelné a co ne.

Koho byste viděli raději živého?

Toto není jen konfliktem mezi vědci a obyčejnými lidmi. Ti, kteří a které oponují pokusům na zvířatech jsou biologové, doktoři, filozofové a vědci. Více než za metodický problém, musíme jít nad rámec technické otázky pro pochopení problému.

Tato otázka skutečně zahrnuje mýty a pocity. Jedním z těchto mýtů je, že cena není tak vysoká pro pokrok lékařství. Ústředním problémem těch, kteří a které obhajují testování na zvířatech, je, že konec používání zvířat představuje konec výroby léčiv, což by představovalo smrt pro lidi. Snižují argument k myšlence, že obrana životů zvířat vede ke smrti lidí, jakoby pointou bylo opravdu toto: Buď my nebo oni.

Pokud někdo říká, že je omluvitelné používat nelidské bytosti, protože by se jinak museli používat lidé, pak je falešně rozpolcen. Přikláněli by se snad tito lidé k používání lidí, pokud by nebylo možné používat jiné druhy zvířat? Jestliže je takové experimentování tak důležité pro vědu, pak věda může existovat jen ve společnostech, které si myslí, že používaní živých bytostí pro pokusy či testování je pro nás důležité. Ale to co se skrývá v těchto slovech je, že používání zvířat je obhajitelné prostým faktem, že ostatní zvířata nejsou lidé*, a mohou být používána bez etických otázek o vraždě.

Problémy řešené vědeckou, etickou komisí jsou ryze metodické, jejichž cílem je jen soulad se standardními postupy pro experimentování, a ani neuvažuje o etických problémem s používáním zvířat jako takovém.

Stručně řečeno, co je to za vědu, která vyžaduje zabíjení a mučení zvířat? Opravdu potřebujeme tento druh vědy, který zachází se živými bytostmi jako se zdroji pro vědu, jako prostředky k dosažení cíle? Etiky používání zvířat můžou být projednávány jen, když do hry přijdou složité etické otázky. Například: Je omluvitelné zabít jednoho člověka pro záchranu ostatních? Kolik škody je omluvitelné pro získání nějakých výhod? Kdo by měl rozhodovat? 

* Tím, že zvířata nejsou lidé je zde řečeno, že nepatří k lidské rase, spíše než, aby zvířata, která jsou používána při pokusech nebyla jako my. Tato zvířata cítí bolest, jak jen mohou, stejně jako my to děláme, trpí stresem jak jen mohou, stejně jako my, a například jsou inteligentní stejně nebo obdobně jako mnoho lidí (nejen jako mentálně či jinak postižení lidé, ale jako například lidské děti).

Čímž dle mého názoru, pak morální otázky překračují v článku zmíněné otázky, protože pokud je někdo stejně inteligentní jako někdo lidského druhu, jak je poté obhajitelné provádět na něm či ní pokusy pro dosažení lékařského pokroku? Zvrácenou věcí je zde také fakt, že mučení a zabíjení nelidí je obhajované naší inteligencí. Inteligence se stává tím, co mučí a zabíjí.

Nebo, jak uvedl Tom Regan, že lidská práva přisuzujeme jen bytostem schopným racionálního soudu či svobodné vůle, čímž bychom z nich museli vyřadit lidské děti či mentálně postižené. Regan uvedl, že jediná věc, kterou mají všichni lidé opravdu společnou, je život, který však mají i nelidská zvířata, proto jim musíme přisoudit to, co se nazývá lidská práva, a podle Regana přejmenovat na práva morální.

úterý 14. července 2015

Veganské boty

Dohledat se bot, které by vyhovovaly člověku, který myslí na dobro zvířat, planety a nechce mít špinavé ruce od vykořisťování lidí se zdá, že není vždy úplně nejlehčí za dnešního stavu věcí. Ale některé společnosti splňují tato kritéria nebo se je alespoň snaží splnit.

Kompletní seznam najdete na vegan8.me/vegan-athletic-shoes/vegan-athletic-shoes-2014/.

Zde je stručný seznam s některými ze společností, které tyto snahy mají, a lze některé tyto boty sehnat v ČR.


Vegetarian Shoes


www.vegetarian-shoes.co.uk

- boty jsou výhradně veganské

- jsou do jejich produkce zahrnovány recyklované a přírodní materiály; jako jsou materiály vyráběné z konopí

-  vyrábí své produkty pouze v továrnách Evropské Unie. Má být tak zajištěno, že v těchto továrnách nejsou pracovní podmínky tzv. sweatshopů.

- boty se dají sehnat v ČR

Veja

www.veja-store.com

- má veganské boty v nabídce

- má politiku dost zaměřenou na ochranu přírody

-  vyrábí své produkty ve svých brazilských továrnách. Jak uvádí na svých stránkách, je zajištěno, že v těchto továrnách nejsou pracovní podmínky sweatshopů.

- boty se dají sehnat v ČR

Ethletic

www.ethletic.com

- boty jsou výhradně veganské

- jsou přátelští přírodě

- boty jsou certifikovány Fair Trade

- boty se dají sehnat v ČR

Eco Vegan Shoes

www.eco-vegan-shoes.com

- boty jsou výhradně veganské

- společnost je přátelská přírodě

- boty nejsou vyráběny ve sweatshopech

Keep

www.keepcompany.com

- boty jsou výhradně veganské

- má svou politiku zaměřenou na životní prostředí

- továrny, v nichž se boty vyrábí jsou v Číně, ale jsou prý sledovány organizacemi zaměřenými na etické pracovní podmínky

- boty se dají sehnat v ČR

Macbeth

www.macbeth.com/us/shop-2/vegan.html

- má kolekce bot, které jsou výhradně veganské

- zahrnuje do svých produktů recyklované a přírodní materiály

- boty by neměly být vyráběny ve sweatshopech, ale v továrnách, kde je zajištěna minimální mzda atd.

- boty se dají sehnat v ČR

Ahinsa shoes

www.ahinsashoes.cz


- boty jsou výhradně veganské

- společnost je přátelská přírodě

- boty nejsou vyráběny ve sweatshopech, jsou vyráběny ručně v českých podnicích

- boty se dají sehnat v ČR

Newton Running

www.newtonrunning.cz

- boty by měly být výhradně veganské

- měly by zahrnovat recyklované a přírodní materiály

- boty jsou pravděpodobně vyráběny i ve sweatshopech. Společnost prý pracuje na tom, aby se tak nedělo.

- boty se dají sehnat v ČR


* Ačkoliv mnohé společnosti uvádějí nebo se snaží být ekologicky přátelské, v dnešním průmyslovém světě je tohle třeba chápat s rezervou. Stejně tak to platí o pracovních podmínkách. Veškerá produkce závisí na dodávce zdrojů, o které nemůžeme mluvit, že je vždy přátelská přírodě, ani, že by vždy musela být přátelská k lidem, protože surové materiály jsou často těženy a zpracovávány někde, kde není takový dohled jako je blíže u konečného produktu. 

Pokud je uvedeno, že boty nejsou vyráběny ve sweatshopu, a co je dohledatelné v politice mnoha těchto společností, znamená, že je zajištěno, aby dělníci dostávali minimální mzdu; to jest nedostávali 60 korun za 10-12 hodin práce, jak často viditelné v zemích třetího světa, také aby v továrnách nepracovaly děti apod. Nicméně pro lidi, kteří myslí antikapitalisticky a antiautoritářsky, si myslím, že i tohle není něco, co by pro ně bylo dostačující, protože i tak není zajištěno, že za dnešního všudypřítomného ekonomického vykořisťování je to vždy v pořádku.

Více o sweatshopech zde

Sweatshop strana 1
Sweatshop strana 2

úterý 9. června 2015

Osobní výběr

Nevím jistě zda může být tvrzeno, že v každém člověku čeká zlo na otevření své klece nebo existují skutečně lidé, kteří skutečně žádné zlo v sobě nikdy neměli a nemají, vím však, že naše chování je do značné míry tvarováno tím, do jaké společnosti se rodíme (zvyky, sociální třídy a další hierarchie, aj.). Prostředí tvaruje naše mysli, ale také si předáváme některé návyky prostřednictvím genů. Je to otázkami kultury a biologie.

Mnohé skutečnosti, které se odehrávaly v průběhu dějin civilizace, nám mohou říct mnoho. Není to tak dávno, co téměř všichni Němci schvalovali nacismus, když se Hitler dostal k moci, protože Hitler například vytvořil vlnu hospodářského růstu. Mnozí lidé spalovali v pecích tisíce lidských těl během nacistické vlády a nepřipadalo jim více podivné, že se to děje. Vnímali to jako svou všední práci, možná i s dobrým obědem. Zygmunt Bauman o tomto napsal své. Výzkum Stanleyho Milgrama řekl o tom a lidských sklonech také své. A jsou zde také stále lidé, kteří omlouvají nacismus, neboť byl prý přínosný pro technologický pokrok. Vyhlazovaní a zotročování domorodých Američanů a jiných etnik na jiných kontinentech bylo (a někde stále je) také dobré v zájmu evropského pokroku a růstu civilizace.

Nemusíme zacházet do blízké minulosti nebo dále do minulosti průběhu civilizace ve snaze si připomenout. V civilizovaném světě se (podobné) hrůzné věci dějí stále, a kolikrát stále za podpory a mlčky většinové společnosti. A to nejen na lidech vzdálených nebo nevzdálených. Mnohé z největších hrůz se dějí na našich nelidských příbuzných - ať v případě domestikovaných, například 70 miliardách tzv. hospodářských zvířat, která jsou každý rok civilizovanou společností vykořisťována a zabita, nebo v případě nedomestikovaných, kteří jsou vyhubeni/vyhubené v průběhu dnešního masového vymírání druhů (zániku asi tisíckrát až deset tisíckrát rychlejším než je se schopna příroda regenerovat), které probíhá v důsledku činností civilizované společnosti.

Také v případě našich nelidských příbuzných je snad téměř vše zlo na nich páchané důsledkem každodenní rutiny. Zdá se, že je to normální, takže je to normalizováno. Každý den promítáno a vytvářeno civilizovanými životy. Civilizovaní lidé nastupují do (velko)výkrmen, k dojícím technikám a na jatky, kde denně trpí a umírá tisíce nelidských zvířat, také nastupují do průmyslových podniků či továren, který trhají biosféru na kousky, aniž by se pozastavili nad svou činností. Nebo jen prochází kolem možná se svým dítětem, zatímco je tento další malý člověk učen, že je to v pořádku. A možná je to také dobré pro hospodářský růst, možná je to také dobré pro technologický pokrok nebo pokrok civilizace, možná jen lidská nevšímavost.

Často se zdá, že jsou někteří civilizovaní lidé dokonce spokojeni i se svým ekonomickým vykořisťováním nebo vykořisťováním jiných lidských životů, když získanými penězi nebo produkty, majetkem a vlastnictvím nebo tím vším současně profitují z vykořisťování nebo i zabíjení jiných lidí apod.

Je to skutečná výzva stát a čelit těmto skutečnostem, a v tom všem je často slyšet, že svým osobním postojem nebo snahou osobní neúčasti či osobního výběru nic na zastavení civilizovaného vykořisťování a násilí nezmůžeme. Do jisté míry je to pravdivé. Je to také lichotivé pro naše mysli mít snahu se neúčastnit prostřednictvím osobního výběru. Jsme dobří. A pravdou je, že jen osobní výběr skutečně pro změnu nestačí. Musí tam být větší úsilí.

Není však pravdou, že svým osobním výběrem nic nezmůžeme, a že bychom se toho měli vzdát ve prospěch argumentů, přesvědčeních, výmluv či omluv druhých.

Nic z toho, co kdo říká o tom, že nic svým osobním výběrem nezmůžeme, není dostačujícím výmluvným nebo omluvným argumentem proto, abychom roztáhli ruce a zatáhli oponu. Udělat tak by se pravděpodobně mnohým líbilo, a je velmi pravděpodobné, že i toto je tím skutečným důvodem, proč někteří další lidi odrazují od svého dobromyslného osobního výběru.

Nejlepší odezvou, kterou jsem na argumenty typu, že nic svým osobním výběrem nemůže být změněno na celkovém vykořisťování, slyšel, byl skvělý příklad s omluvou či výmluvou pedofila z kanadského Nového Brunšviku. Tento pedofil během svého soudu použil argument, že svou osobní chutí by nezamezil zneužívání dětí v globálním měřítku. Je to tak tvrdé a absurdní, jak to zní. Ale také pravdivé.

Nicméně my nejsme v pozici těch, kteří vyhledávají omluvy a výmluvy, jsme v pozici těch, kteří a které svými různými přístupy žijí vykořisťování a násilí v odporu.

pondělí 1. června 2015

Vivisekce na opicích na Max Planck Institute

Zde na blogu bylo kdysi zveřejněno investigační video z roku 2003, které vylíčilo otřesný život makaků v německé laboratoři patřící společnosti Covance. Pro některé se toto již může zdát zastaralé, nicméně nové záběry potvrzují fakt, že vivisekce na opicích je stále stejně krutá a lepší nemůže být.

Rešerše BUAV na Max Planck Institute for Biological Cybernetics v německém Tübingenu v roce 2013 a 2014 odkryla brutální způsoby, v nichž byly živé opice drženy a ovládány výzkumníky.

Opice byly:

  •     nuceny podstupovat závažné operace mozku pro implantování zařízení do jejich lebek
  •     záměrně zbavovány vody po dny
  •     ovládány tyčí napojenou na obojek kolem jejich krků
  •     drženy v zádržných zařízeních s hlavami znehybněnými trubicí v jejich lebkách
  •     nuceny provádět banální úkony znovu a znovu po celé hodiny, den za dnem, měsíc po měsíci

VAROVÁNÍ video obsahuje záběry, které některé diváky můžou zneklidnit


Co bylo shledáno

Opice zbavené vody po několik dní byly tak zoufale žíznivé, že uchýlily pít vlastní moč.

Opice měly trvale upevněné těžké kovové obojky kolem svých krků tak, aby mohly být násilně vytaženy ze svých klecích.

Opice byly nuceny se zotavovat ze sedativ s hlavami pevně uchycenými krční svorkou v krutém „výcvikovém“ zařízení vytvořeným laboratoří.

Opice byly podrobovány závažným operacím hlavy, při kterých byly do jejich lebek implantovány hlavové aparáty a nahrávací nebo injekční komory.

Opice utrpěly těžká krvácející zranění hlavy. U některých bylo jejich zranění hlavy nakaženo, včetně s MRSA.

pátek 16. ledna 2015

Rozporuplná ochrana

Není mým cílem v tomto článku, téma rozebírat obšírně, protože skutečně je skličující. A pravděpodobně si mnozí zainteresovaní touto „postupkou“ prošli nebo zůstali na určitém stupni nebo sešli z nějakého stupně. Nicméně ochrana zvířat je velmi různorodá, a pro ty, kteří na ni nahlíží bez účasti nebo nováčci, mohou mít dojem, že je to něco jako koherentní celek, a pak být pomateni.

Takže ochrana zvířat rozhodně není nějakým koherentním celkem, není monolitická, ale je velmi rozporuplná a různě směřující.

Ale jsou zde tři hlavní proudy, které stojí za to alespoň „povrchně“ prozkoumat nebo popsat.

Těmito třemi proudy jsou: welfare (životní pohoda) zvířat, práva zvířat a osvobození zvířat.

Všechny tři proudy spolu souvisejí, ale také ne, vzhledem k tomu, že najdete stejné lidi, kteří/které se pohybují ve všech zmíněných proudech, ale také lidi, kteří/které jsou součástí jednoho, nebo dvou zmíněných proudů a jsou striktně proti postojům onoho či tohoto proudu.

Welfare zvířat je proud ochrany zvířat, který je velmi utilitární. To znamená, že jsou zde lidé, kteří/které usilují o lepší podmínky pro zvířata, ale nemusí zpochybňovat nebo odmítat samotné zneužívání, vykořisťování, věznění nebo komodifikaci zvířat. Nicméně mezi welfaristy jsou lidé, kteří/které zlepšování podmínek vnímají jako alespoň nějakou dočasnou pomoc zvířatům ve společnosti, která si odmítá připustit širší důsledky našeho vztahu ke zvířatům.

Welfaristé tak lobbují u kompetentních např. za „humánnější“ zabíjení zvířat, zvětšování klecí nebo méně invazivní pokusy, apod.

Ale je také pravdou, že jsou mezi welfaristy lidé, kteří nespolupracují se systémem, to jest nelobbují u kompetentních, ale spíše poukazují na ekonomiku současného systému jako na hlavní zdroj utrpení nebo vykořisťování zvířat, i když v podstatě sami zcela neodmítají nebo nemohou odmítat vykořisťování zvířat (nicméně v masové společnosti je nemožné se vyhnout dopadům masových chovů). Jsou to většinou anarchisticky smýšlející lidé a jiní antikapitalisté, kteří/které vnímají zvířata jako jakousi „potřídu“ lidského společenského řádu.

Welfare zvířat je pravděpodobně nejznámějším proudem ochrany zvířat, a je zde mnoho lidí, kteří/které si myslí, že zde ochrana zvířat končí. Jenomže jsou zde další proudy, které se zabývají zvířecím útlakem mnohem hlouběji. Jedním z nich jsou práva zvířat.

Práva zvířat většinou uznávají lidé, kteří/které jsou konfrontováni/y a spojeni/y s vědomím, že zvířata mají své vlastní životy, nejsou na světě pro nás, k našemu užitku, navzdory všeobjímající „pravdě“ vycházející z praxe domestikace, že zvířata jsou k našemu užitku. Tito lidé odmítají vykořisťovat, věznit nebo zabíjet zvířata. Ale v právech zvířat jsou také mnozí, kteří ačkoliv uznávají práva zvířat, jsou spíše stále welfaristé a mohou stále zastupovat přesvědčení, že zvířata je dobré nějakým způsobem zneužívat, pokud je to z pohledu těchto lidí dobré. 

Lidé z práva zvířat se často považují za tzv. abolicionisty, což je odvozeno od odmítnutí otroctví, v tomto případě míněno zvířecího otroctví. Tito lidé také velmi často přirovnávají lidské otroctví ke zvířecímu otroctví, a připisují to stejnému prameni, kterým je nadřazování. Takže odmítají speciesismus. Tito lidé jsou také lidmi, kteří/které jsou ve většině vegané a propagují veganský životní styl jako řešení na ukončení vykořisťování zvířat. Dále v tomto proudu ochrany zvířat někteří/některé vnímají jako řešení pro ukončení vykořisťování některých zvířat např. možné pěstování masa v laboratořích, apod. Dnes tito lidé bývají vegany nebo „alespoň“ vegetariány.

Přesto, že se lidé z hnutí za práva zvířat mohou účastnit v občanské neposlušnosti a protestech, současně také věří ve spolupráci se systémem prostřednictvím lobbingu, marketingu nebo využívání médií.

Nejradikálnějším proudem ochrany zvířat je osvobození zvířat.

Osvobození zvířat mohou zastupovat také lidé z hnutí za práva zvířat nebo skrytě i welfaristé, nicméně osvobozením zvířat je odmítána domestikace zvířat, jejich držení v zajetí nebo například manipulace s jejich geny (genetická selekce).

Osvobození zvířat není v souladu se současným společenským myšlením a systémem, proto lidé za osvobození zvířat táhnou často k anarchismu, a také mohou vidět sociální realitu s realitou vykořisťování zvířat velmi spojenou.

Pro osvobození zvířat jsou často porušovány zákony, aby se zachránila zvířata nebo se jim zachovala stanoviště, čímž se v kontrastu k výše uvedeným proudům tento liší v tom, že lidé mohou ve své podstatě odmítat spolupracovat se systémem nebo jednat ze zastupiteli vlád. Ale je také pravdou, že jsou zde lidé, kteří/které současně spolupracují s „pravomocnými“, jak je zde uvedeno, jsou to lidé, kteří/které nějakým způsobem souhlasí z welfare nebo právy zvířat.

V hnutí za osvobození zvířat je většinou vnímáno veganství jako nutnost, nicméně jsou zde také lidé, zejména zelení anarchisté (anarho-primitivisté), kteří/které ačkoliv usilují o osvobození zvířat a napříč mnohým protestům ze strany vegansky se stravujících proti jejich stanoviskům, neberou nutnost být veganem a jejich cílem není veganský svět, ale spíše odstranění infrastruktury, která zvířata domestikuje, vykořisťuje a vězní.

Téma osvobození zvířat nikoliv prostřednictvím nějakého veganského světa je velmi rozporuplné mezi skupinami, které zastávají veganský svět a které ne: V podstatě není jiného způsobu, jak dosáhnout odstranění domestikace zvířat než prostřednictvím vzniku nějakého veganského světa nebo odmítnutím celé civilizace.

Takže jsou v osvobození zvířat zapojeni lidé, kteří/které jsou striktně proti zabíjení zvířat pro naši potravu, a jsou zde lidé, kteří/které neodmítají zabíjení zvířat pro naši potravu (nebo odmítají současné zabíjení, ale ne návrat k lovu), ale poukazují na širší důsledky civilizovaného bytí, včetně potřebného fyzického ničení habitatů volně žijících zvířat infrastrukturou nebo chodem civilizace.

Jak je uvedeno na začátku, článek je spíše nastíněním reality v ochraně zvířat, a je také osobní zkušeností, takže jiní/jiné mohou toto téma více rozebrat, nebo chápat jiné nebo širší souvislosti a vztahy v ochraně zvířat.  

* Byl zde používán pojem „zvířata“, ačkoliv lidé jsou také zvířata, a nemělo by být takto děleno na lidi a zvířata.

čtvrtek 15. ledna 2015

Veganství NENÍ bez krutosti

Překlad Veganism is NOT cruelty free.

„Bojkotuj krutost, staň se veganem.“

„Zastav trýznění nevinných, staň se veganem.“

 „Veganský průvodce pro začátečníky pro život bez krutosti.“

Pokud jste stoupenci hnutí za práva zvířat, pak jste nejspíše viděli veganství podané takto – jako nástroj lidem, kteří nechtějí ubližovat zvířatům, kteří chtějí přestat platit za ubližování zvířatům. Jak praktické, že? Nakonec, není tohle zejména tím důvodem, proč se mnozí z nás stali veganem? No, jak intuitivně přitažlivé je hřiště na prodej, mem „bez krutosti“ není trefný, ani nápomocný pro nelidská zvířata. Pokud něčím, je to aktivně škodlivé hnutí za práva zvířat – a tak i pro zvířata samotná.

Abychom pochopili proč, nejprve musíme čelit hořké pravdě: Veganství není bez krutosti. Veganství neochrání nesčetně myší, hadů, zajíců (králíků), kteří jsou úmyslně otráveni nebo nedbale přejeti, aby lidé mohli sklízet obilí. Veganství neochrání žáby, ryby a jiná vodní zvířata, která umírají kvůli splaškům pesticidů z našeho ovoce a zeleniny. Veganství nezlepší podmínky vykořisťovaných zemědělských dělníků. Veganství nezastaví vykořisťování a ničení životního prostředí (jinými slovy domovů a zdrojů potravin nelidských osob) kvůli těžbě ropy, vzácných kovů, atd., které nevegani a vegani spotřebovávají. Veganství ani nezamezí, aby nějaké volně žijící zvíře nebylo mučeno nebo zabito (s výjimkou těch nových veganů, kteří zamezí lovu nebo rybolovu – zejména, když lovili nebo rybařili).

Pro vegany je velmi důležité tohle uznat, protože, tak dlouho, jak budeme v této příšerně vykořisťovatelské kultuře žít – té, kterou agent Smith z Matrixu a Philip Wollen vhodně přirovnal k viru – tak budeme utrácet nějaké dolary tím nebo jiným způsobem placením krutosti. Vegan nebo ne vše to přispívá kultuře, která trýzní lidská nebo nelidská zvířata stejně tak, a my všichni (alespoň ti z nás s dostatečným ekonomickými možnostmi) můžeme učinit kroky ke snížení tohoto vkladu.

Všichni jsme zapojeni a všichni jsme vinni.

Zásadním problémem s memem „bez krutosti“ je pak popření této kolektivní viny. Nejen, že je tím drasticky podceněn problém, kterému čelíme, ignorace utrpení lidí a volně žijících zvířat ve veganských produktech, ale také šíříme zprávu, že eliminace, minimalizace nebo dokonce jen snížení něčí osobní účasti v systému násilí je dostatečné pro zřeknutí se morální odpovědnosti za jeho pokračování. Vegané se cítí morálně čistí a současně těží z ničení životů nelidí a jejich domovů, protože v podstatě, „Aspoň neplatíme za to,“ „Aspoň platíme méně než nevagané,“ „Aspoň platíme za to znechutí,“ a tak dále. Stručně řečeno, mém „bez krutosti“ poskytuje veganům pohodlí, které si nezasloužíme ignorováním škod, které společně způsobujeme. (Zní to trochu jako nevegansky, ne?)  

Jako vegani neseme výsadbu a zátěž uznání, že zvířata jsou osobnosti. Uvědomujeme si, že zde je biliony ne-li více osob, které jsou obětí naší kultury více než většina našich vrstevníků bere na vědomí. S tímto uznáním přichází povinnost – ne povinnost odstoupit od problému, ale povinnost zasáhnout; každým způsobem, kterým můžeme a všude, kde jsme jít, žít připomínáním těm, kteří jsou kolem nás, že právě teď žijeme uprostřed této hrůzy. Je to místo, ve kterém přichází veganství.

Život vegana je zejména a především politickým odporem proti speciesismu a lidské nadřazenosti. Je to věrný postoj proti předpokládanému a široce nezpochybnitelnému „právu“ lidí ničit, komodifikovat, vykořisťovat a zabíjet naše nelidský příbuzný. Nejzákladnější čin, který může člověk udělat, je ukázat ostatním, co opravdu znamená mít starost o nelidská zvířata -  vidět je proto, kým jsou, spíše než čím jsou.

Tohle bude vyžadovat mnohem více než základy pro dosažení osvobození zvířat.