pátek 16. ledna 2015

Rozporuplná ochrana

Není mým cílem v tomto článku, téma rozebírat obšírně, protože skutečně je skličující. A pravděpodobně si mnozí zainteresovaní touto „postupkou“ prošli nebo zůstali na určitém stupni nebo sešli z nějakého stupně. Nicméně ochrana zvířat je velmi různorodá, a pro ty, kteří na ni nahlíží bez účasti nebo nováčci, mohou mít dojem, že je to něco jako koherentní celek, a pak být pomateni.

Takže ochrana zvířat rozhodně není nějakým koherentním celkem, není monolitická, ale je velmi rozporuplná a různě směřující.

Ale jsou zde tři hlavní proudy, které stojí za to alespoň „povrchně“ prozkoumat nebo popsat.

Těmito třemi proudy jsou: welfare (životní pohoda) zvířat, práva zvířat a osvobození zvířat.

Všechny tři proudy spolu souvisejí, ale také ne, vzhledem k tomu, že najdete stejné lidi, kteří/které se pohybují ve všech zmíněných proudech, ale také lidi, kteří/které jsou součástí jednoho, nebo dvou zmíněných proudů a jsou striktně proti postojům onoho či tohoto proudu.

Welfare zvířat je proud ochrany zvířat, který je velmi utilitární. To znamená, že jsou zde lidé, kteří/které usilují o lepší podmínky pro zvířata, ale nemusí zpochybňovat nebo odmítat samotné zneužívání, vykořisťování, věznění nebo komodifikaci zvířat. Nicméně mezi welfaristy jsou lidé, kteří/které zlepšování podmínek vnímají jako alespoň nějakou dočasnou pomoc zvířatům ve společnosti, která si odmítá připustit širší důsledky našeho vztahu ke zvířatům.

Welfaristé tak lobbují u kompetentních např. za „humánnější“ zabíjení zvířat, zvětšování klecí nebo méně invazivní pokusy, apod.

Ale je také pravdou, že jsou mezi welfaristy lidé, kteří nespolupracují se systémem, to jest nelobbují u kompetentních, ale spíše poukazují na ekonomiku současného systému jako na hlavní zdroj utrpení nebo vykořisťování zvířat, i když v podstatě sami zcela neodmítají nebo nemohou odmítat vykořisťování zvířat (nicméně v masové společnosti je nemožné se vyhnout dopadům masových chovů). Jsou to většinou anarchisticky smýšlející lidé a jiní antikapitalisté, kteří/které vnímají zvířata jako jakousi „potřídu“ lidského společenského řádu.

Welfare zvířat je pravděpodobně nejznámějším proudem ochrany zvířat, a je zde mnoho lidí, kteří/které si myslí, že zde ochrana zvířat končí. Jenomže jsou zde další proudy, které se zabývají zvířecím útlakem mnohem hlouběji. Jedním z nich jsou práva zvířat.

Práva zvířat většinou uznávají lidé, kteří/které jsou konfrontováni/y a spojeni/y s vědomím, že zvířata mají své vlastní životy, nejsou na světě pro nás, k našemu užitku, navzdory všeobjímající „pravdě“ vycházející z praxe domestikace, že zvířata jsou k našemu užitku. Tito lidé odmítají vykořisťovat, věznit nebo zabíjet zvířata. Ale v právech zvířat jsou také mnozí, kteří ačkoliv uznávají práva zvířat, jsou spíše stále welfaristé a mohou stále zastupovat přesvědčení, že zvířata je dobré nějakým způsobem zneužívat, pokud je to z pohledu těchto lidí dobré. 

Lidé z práva zvířat se často považují za tzv. abolicionisty, což je odvozeno od odmítnutí otroctví, v tomto případě míněno zvířecího otroctví. Tito lidé také velmi často přirovnávají lidské otroctví ke zvířecímu otroctví, a připisují to stejnému prameni, kterým je nadřazování. Takže odmítají speciesismus. Tito lidé jsou také lidmi, kteří/které jsou ve většině vegané a propagují veganský životní styl jako řešení na ukončení vykořisťování zvířat. Dále v tomto proudu ochrany zvířat někteří/některé vnímají jako řešení pro ukončení vykořisťování některých zvířat např. možné pěstování masa v laboratořích, apod. Dnes tito lidé bývají vegany nebo „alespoň“ vegetariány.

Přesto, že se lidé z hnutí za práva zvířat mohou účastnit v občanské neposlušnosti a protestech, současně také věří ve spolupráci se systémem prostřednictvím lobbingu, marketingu nebo využívání médií.

Nejradikálnějším proudem ochrany zvířat je osvobození zvířat.

Osvobození zvířat mohou zastupovat také lidé z hnutí za práva zvířat nebo skrytě i welfaristé, nicméně osvobozením zvířat je odmítána domestikace zvířat, jejich držení v zajetí nebo například manipulace s jejich geny (genetická selekce).

Osvobození zvířat není v souladu se současným společenským myšlením a systémem, proto lidé za osvobození zvířat táhnou často k anarchismu, a také mohou vidět sociální realitu s realitou vykořisťování zvířat velmi spojenou.

Pro osvobození zvířat jsou často porušovány zákony, aby se zachránila zvířata nebo se jim zachovala stanoviště, čímž se v kontrastu k výše uvedeným proudům tento liší v tom, že lidé mohou ve své podstatě odmítat spolupracovat se systémem nebo jednat ze zastupiteli vlád. Ale je také pravdou, že jsou zde lidé, kteří/které současně spolupracují s „pravomocnými“, jak je zde uvedeno, jsou to lidé, kteří/které nějakým způsobem souhlasí z welfare nebo právy zvířat.

V hnutí za osvobození zvířat je většinou vnímáno veganství jako nutnost, nicméně jsou zde také lidé, zejména zelení anarchisté (anarho-primitivisté), kteří/které ačkoliv usilují o osvobození zvířat a napříč mnohým protestům ze strany vegansky se stravujících proti jejich stanoviskům, neberou nutnost být veganem a jejich cílem není veganský svět, ale spíše odstranění infrastruktury, která zvířata domestikuje, vykořisťuje a vězní.

Téma osvobození zvířat nikoliv prostřednictvím nějakého veganského světa je velmi rozporuplné mezi skupinami, které zastávají veganský svět a které ne: V podstatě není jiného způsobu, jak dosáhnout odstranění domestikace zvířat než prostřednictvím vzniku nějakého veganského světa nebo odmítnutím celé civilizace.

Takže jsou v osvobození zvířat zapojeni lidé, kteří/které jsou striktně proti zabíjení zvířat pro naši potravu, a jsou zde lidé, kteří/které neodmítají zabíjení zvířat pro naši potravu (nebo odmítají současné zabíjení, ale ne návrat k lovu), ale poukazují na širší důsledky civilizovaného bytí, včetně potřebného fyzického ničení habitatů volně žijících zvířat infrastrukturou nebo chodem civilizace.

Jak je uvedeno na začátku, článek je spíše nastíněním reality v ochraně zvířat, a je také osobní zkušeností, takže jiní/jiné mohou toto téma více rozebrat, nebo chápat jiné nebo širší souvislosti a vztahy v ochraně zvířat.  

* Byl zde používán pojem „zvířata“, ačkoliv lidé jsou také zvířata, a nemělo by být takto děleno na lidi a zvířata.

čtvrtek 15. ledna 2015

Veganství NENÍ bez krutosti

Překlad Veganism is NOT cruelty free.

„Bojkotuj krutost, staň se veganem.“

„Zastav trýznění nevinných, staň se veganem.“

 „Veganský průvodce pro začátečníky pro život bez krutosti.“

Pokud jste stoupenci hnutí za práva zvířat, pak jste nejspíše viděli veganství podané takto – jako nástroj lidem, kteří nechtějí ubližovat zvířatům, kteří chtějí přestat platit za ubližování zvířatům. Jak praktické, že? Nakonec, není tohle zejména tím důvodem, proč se mnozí z nás stali veganem? No, jak intuitivně přitažlivé je hřiště na prodej, mem „bez krutosti“ není trefný, ani nápomocný pro nelidská zvířata. Pokud něčím, je to aktivně škodlivé hnutí za práva zvířat – a tak i pro zvířata samotná.

Abychom pochopili proč, nejprve musíme čelit hořké pravdě: Veganství není bez krutosti. Veganství neochrání nesčetně myší, hadů, zajíců (králíků), kteří jsou úmyslně otráveni nebo nedbale přejeti, aby lidé mohli sklízet obilí. Veganství neochrání žáby, ryby a jiná vodní zvířata, která umírají kvůli splaškům pesticidů z našeho ovoce a zeleniny. Veganství nezlepší podmínky vykořisťovaných zemědělských dělníků. Veganství nezastaví vykořisťování a ničení životního prostředí (jinými slovy domovů a zdrojů potravin nelidských osob) kvůli těžbě ropy, vzácných kovů, atd., které nevegani a vegani spotřebovávají. Veganství ani nezamezí, aby nějaké volně žijící zvíře nebylo mučeno nebo zabito (s výjimkou těch nových veganů, kteří zamezí lovu nebo rybolovu – zejména, když lovili nebo rybařili).

Pro vegany je velmi důležité tohle uznat, protože, tak dlouho, jak budeme v této příšerně vykořisťovatelské kultuře žít – té, kterou agent Smith z Matrixu a Philip Wollen vhodně přirovnal k viru – tak budeme utrácet nějaké dolary tím nebo jiným způsobem placením krutosti. Vegan nebo ne vše to přispívá kultuře, která trýzní lidská nebo nelidská zvířata stejně tak, a my všichni (alespoň ti z nás s dostatečným ekonomickými možnostmi) můžeme učinit kroky ke snížení tohoto vkladu.

Všichni jsme zapojeni a všichni jsme vinni.

Zásadním problémem s memem „bez krutosti“ je pak popření této kolektivní viny. Nejen, že je tím drasticky podceněn problém, kterému čelíme, ignorace utrpení lidí a volně žijících zvířat ve veganských produktech, ale také šíříme zprávu, že eliminace, minimalizace nebo dokonce jen snížení něčí osobní účasti v systému násilí je dostatečné pro zřeknutí se morální odpovědnosti za jeho pokračování. Vegané se cítí morálně čistí a současně těží z ničení životů nelidí a jejich domovů, protože v podstatě, „Aspoň neplatíme za to,“ „Aspoň platíme méně než nevagané,“ „Aspoň platíme za to znechutí,“ a tak dále. Stručně řečeno, mém „bez krutosti“ poskytuje veganům pohodlí, které si nezasloužíme ignorováním škod, které společně způsobujeme. (Zní to trochu jako nevegansky, ne?)  

Jako vegani neseme výsadbu a zátěž uznání, že zvířata jsou osobnosti. Uvědomujeme si, že zde je biliony ne-li více osob, které jsou obětí naší kultury více než většina našich vrstevníků bere na vědomí. S tímto uznáním přichází povinnost – ne povinnost odstoupit od problému, ale povinnost zasáhnout; každým způsobem, kterým můžeme a všude, kde jsme jít, žít připomínáním těm, kteří jsou kolem nás, že právě teď žijeme uprostřed této hrůzy. Je to místo, ve kterém přichází veganství.

Život vegana je zejména a především politickým odporem proti speciesismu a lidské nadřazenosti. Je to věrný postoj proti předpokládanému a široce nezpochybnitelnému „právu“ lidí ničit, komodifikovat, vykořisťovat a zabíjet naše nelidský příbuzný. Nejzákladnější čin, který může člověk udělat, je ukázat ostatním, co opravdu znamená mít starost o nelidská zvířata -  vidět je proto, kým jsou, spíše než čím jsou.

Tohle bude vyžadovat mnohem více než základy pro dosažení osvobození zvířat.