úterý 9. června 2015

Osobní výběr

Nevím jistě zda může být tvrzeno, že v každém člověku čeká zlo na otevření své klece nebo existují skutečně lidé, kteří skutečně žádné zlo v sobě nikdy neměli a nemají, vím však, že naše chování je do značné míry tvarováno tím, do jaké společnosti se rodíme (zvyky, třídy a další sociální hierarchie, aj.). Prostředí tvaruje naše mysli, ale také si předáváme některé návyky prostřednictvím genů. Je to otázkami kultury a biologie.

Mnohé skutečnosti, které se odehrávaly v průběhu dějin civilizace, nám mohou říct mnoho. Není to tak dávno, co téměř všichni Němci schvalovali nacismus, když se Hitler dostal k moci, protože Hitler například vytvořil vlnu hospodářského růstu. Mnozí lidé spalovali v pecích tisíce lidských těl během nacistické vlády a nepřipadalo jim více podivné, že se to děje. Vnímali to jako svou všední práci, možná i s dobrým obědem. Zygmunt Bauman o tomto napsal své. Výzkum Stanleyho Milgrama řekl o tom a lidských sklonech také své. A jsou zde také stále lidé, kteří omlouvají nacismus, neboť byl prý přínosný pro technologický pokrok. Vyhlazovaní a zotročování domorodých Američanů a jiných etnik na jiných kontinentech bylo (a někde stále je) také dobré v zájmu evropského pokroku a růstu civilizace.

Nemusíme zacházet do blízké minulosti nebo dále do minulosti průběhu civilizace ve snaze si připomenout. V civilizovaném světě se (podobné) hrůzné věci dějí stále, a kolikrát stále za podpory a mlčky většinové společnosti. A to nejen na lidech vzdálených nebo nevzdálených. Mnohé z největších hrůz se dějí na našich nelidských příbuzných - ať v případě domestikovaných, například 70 miliardách tzv. hospodářských zvířat, která jsou každý rok civilizovanou společností vykořisťována a zabita, nebo v případě nedomestikovaných, kteří jsou vyhubeni v průběhu masového vymírání druhů (zániku tisíckrát až deset tisíckrát rychlejším než je se schopna příroda regenerovat), které probíhá v důsledku činností civilizované společnosti.

Také v případě našich nelidských příbuzných je snad téměř vše zlo na nich páchané důsledkem každodenní rutiny. Zdá se, že je to normální, takže je to normalizováno. Každý den promítáno a vytvářeno civilizovanými životy. Civilizovaní lidé nastupují do (velko)výkrmen, k dojícím technikám a na jatky, kde denně trpí a umírá tisíce nelidských zvířat, také nastupují do průmyslových podniků či továren, který trhají biosféru na kousky, aniž by se pozastavili nad svou činností. Nebo jen prochází kolem možná se svým dítětem, zatímco je tento další malý člověk učen, že je to v pořádku. A možná je to také dobré pro hospodářský růst, možná je to také dobré pro technologický pokrok nebo pokrok civilizace, možná jen lidská nevšímavost.

Často se zdá, že jsou někteří civilizovaní lidé dokonce spokojeni i se svým ekonomickým vykořisťováním nebo vykořisťováním jiných lidských životů, když získanými penězi nebo produkty, majetkem a vlastnictvím nebo tím vším současně profitují z vykořisťování nebo i zabíjení jiných lidí apod.

Je to skutečná výzva stát a čelit těmto skutečnostem, a v tom všem je často slyšet, že svým postojem nebo snahou osobní neúčasti či osobního výběru nic na zastavení civilizovaného vykořisťování a násilí nezmůžeme. Do jisté míry je to pravdivé. Je to také lichotivé pro naše mysli mít snahu se neúčastnit prostřednictvím osobního výběru. Jsme dobří. A pravdou je, že jen osobní výběr skutečně pro změnu nestačí. Musí tam být větší úsilí.

Není však pravdou, že svým osobním výběrem nic nezmůžeme, a že bychom se toho měli vzdát ve prospěch argumentů, přesvědčeních, výmluv či omluv druhých.

Nic z toho, co kdo říká o tom, že nic svým osobním výběrem nezmůžeme, není dostačujícím výmluvným nebo omluvným argumentem proto, abychom roztáhli ruce a zatáhli oponu. Udělat tak by se pravděpodobně mnohým líbilo, a je velmi pravděpodobné, že i toto je tím skutečným důvodem, proč někteří další lidi odrazují od svého dobromyslného osobního výběru.

Nejlepší odezvou, kterou jsem na argumenty typu, že nic svým osobním výběrem nemůže být změněno na celkovém vykořisťováním, slyšel, byl skvělý příklad s omluvou či výmluvou pedofila z kanadského Nového Brunšviku. Tento pedofil během svého soudu použil argument, že svou osobní chutí by nezamezil zneužívání dětí v globálním měřítku. Je to tak tvrdé a absurdní, jak to zní. Ale také pravdivé.

Nicméně my nejsme v pozici těch, kteří vyhledávají omluvy a výmluvy, jsme v pozici těch, kteří a které svými různými přístupy žijí vykořisťování a násilí v odporu.

Žádné komentáře: